Co jste o briketách nevěděli aneb slisované dějiny

Vysoký tlak je někdy velmi dobrý kamarád. Například v případě, kdy pomůže zhutnit a zformovat hořlavý materiál do brikety. A ta potom krásně hoří a hřeje. Víte, jak brikety přišly na svět, jaké jsou jejich výhody a jaké nevýhody? Dozvíte se v našich „slisovaných dějinách“.

♦ Pojmenování briketa pochází z francouzského slova briquet, což znamená cihla. První brikety však mají původ v Asii.

♦ Japonci vyráběli brikety už v období EDO (1603 – 1868). Nazývali je tadony a vyráběli je ručně z odpadu, který vznikal při výrobě dřevěného uhlí. Proč používali odpad v době, kdy o ekologii ještě nikdo ani neslyšel? Z ekonomických důvodů. I tento odpad měl schopnost hořet, ale ne, když byl tak drobný. To by tak akorát vyletěl ven komínem. Proto z něj vytvarovali smotek a aby drobné částečky držely pohromadě, použili polysacharid z červených řas. Co všechno dokážou Japonci s řasami! 

♦ Na našem kontinentu se pro výrobu prvních briket na přelomu 18. a 19. století používal prach a drobné úlomky černého nebo hnědého uhlí – vedlejších produktů těžby. Také se formovaly ručně a jako spojovací materiál se používala vlhká hlína. Všechno výborně držela pohromadě, až na to, že po jejím shoření zůstávalo takové množství popela, že zablokoval spodní mřížku a přístup vzduchu. Jenže bez přístupu vzduchu nehoří nic...

♦ Briketový boom v Evropě nastal v období průmyslové revoluce, kdy „ruku k dílu“ přiložil hydraulický lis. Měl takovou sílu, že stačilo minimum materiálu, který sloužil jako „lepidlo“. Každopádně ani malé množství dehtu či smůly, které nahradily hlínu a díky kterým držel uhelný prach pohromadě, nejsou pro dýchací cesty dobrou zprávou.

♦ Průmyslová revoluce dorazila i do Asie a brikety z dřevěného uhlí vystřídaly uhelné brikety (nazývané rentan a mametan) s hlínou jako pojivem. Během éry Meji (1868 – 1912) je Japonci vyváželi i do Číny a Korey. Dnes jsou zakázané kvůli emisím oxidu siřičitého. Tadony z dřevěného uhlí se stále používají jako zdroj tepla při vaření.

♦ V 19. století některé železniční společnosti zapalovaly uhelné brikety přímo pod sedadly důležitých cestujících. Těm bylo sice mnohem tepleji než ostatním pasažérům, na druhé straně jim však život otravovaly – a to doslova – škodlivé zplodiny z hoření.

♦ Éra fosilních paliv se chýlí ke konci a dnešní brikety jsou vyráběné lisováním biomasy – ze zemědělského odpadu nebo dřevní hmoty (piliny, kůra stromů). Mají vynikající výhřevnost (vyšší než dřevo) a jsou dvojnásobně šetrné k životnímu prostředí i zdraví člověka. Vyrábějí se totiž z obnovitelných zdrojů a při hoření produkují minimum škodlivých exhalátů.

♦ V Irsku jsou populární brikety z rašeliny.

♦ Všechny naše brikety jsou ekologické, protože je vyrábíme z čistých materiálů a čistým způsobem. Jsou zejména z pilin tvrdých dřevin, které dovážíme přímo z lokálních pil. Nepotřebujeme ani miligram chemie, protože při výrobě používáme unikátní technologii, která dřevní hmotu stlačí tak efektivně, až uvolní „lepidlo“, které je ukryté v každém stromu – lignin.

♦ Tvar brikety nemá vliv na schopnost hořet ani na výhřevnost. Je jedno, zda jsou skutečně jako cihla, nebo jsou to dnes tak populární válce. A také válce s dírou jsou stále brikety. Rozdíl je ve formě lisování. Masívní brikety se vyrábějí pomocí pístového lisu, který stlačuje sendvičové vrstvy pilin dohromady. Brikety s otvorem se vyrábějí šroubovým lisem. Otvor zvětšuje povrchovou plochu kulatiny a díky tomu briketa efektivněji hoří.

♦ Pokrok se nedá zastavit, a tak jsou známé už i brikety z papíru. Odborníci jim předpovídají velkou budoucnost, protože slisování papírového odpadu do cihličky, kterou se dá topit, se momentálně jeví jako ekologičtější i ekonomičtější řešení než recyklace papíru.